Při nepříznivém počasí Keltové trávili čas výrobou štítů a archeologickou výpravou vozy do Sázavského kláštera. V podvečer nádcházejícího měsíce srpna pak oslavili svátek plodnosti Lughnasad uctěním boha slunce Beletona a pojídáním ovocných koláčů, aby pak upadli do zaslouženého spánku přímo v oppidu. Nakonec už zbývalo jen vyluštit keltské runy a nalézt nejzajímavější  památku – opukovou hlavu kelta na dračím vrchu. V menhirovém kruhu pak skončilo naše keltské putování za zpěvu  písně „Héj hou, bójové jdou, štíty v ruce, dál už nemohou, ještě dlouhá cesta bude před námi…“